Pohádko, pohádko poleť k nám…
…já už tě pohádko poslouchám. Sluníčkové děti se vydaly do knihovny. Ale nebyla to Městská knihovna ve Filištínské ulici v Chrudimi. Byla to knihovna v naší mateřské škole Strojařů. Naše knihovna sídlí v pracovně za tělocvičnou. Je plná skříní, polic a regálů a na nich bydlí knížky. Pěkně si stojí v řadách, jak statní vojáci. Jedna knížka velká, druhá malá, třetí tenká, čtvrtá tlustá…Jedna modrá, druhá červená, třetí žlutá, čtvrtá zelená…Jedna pohádková, druhá plná příběhů, třetí plná zajímavých informací o přírodě nebo zvířatech, čtvrtá plná úkolů…Děti si nejprve knihy prohlédly a vybraly si je ke stolečku, kde si je pěkně prolistovaly. A věřte, že našly spoustu krásných obrázků a ilustrací, úkolů a samozřejmě pohádek, o kterých si celý týden vyprávěly. Ve třídě děti hrály pohádku v divadélku, lovily zlaté rybky, vyráběly tříhlavého draka, který naštěstí nikoho nesnědl.
