Ukázka dravců na školní zahradě
V pátek 12. dubna 2024 za námi do mateřské školy přijeli manželé Eva a Eda Školoudovi se svými dravci. První se nám představila Zuzanka, vlastně teprve ochmýřená koule, tedy mládě sovy pálené. Sova pálená je typická pro naši krajinu, patří mezi noční dravce, hnízdí na výškových budovách, jako jsou věže, kostely nebo v dutinách stromů. Druhý přiletěl Puštík obecný neboli Pušta, který sídlí zejména v dutinách stromů a v parcích, váží půl kilogramu. Dále se nám představila největší sova Ameriky, Výr viržinský, jménem Viky. Jeho rozpětí křídel má 1m. Na hlavě má ozdobná pírka, která vyjadřují jeho náladu. Má výborný sluch, když je úplná tma, tak se jím řídí. Jako čtvrtý se nám představil největší výr na světě, Výr velký západosibiřský, jménem Bubák. Má krásné oči, hlavu dokáže otočit až o 270°stupňů. Při letu nejsou slyšet díky hřebíkovitým koncům letek na křídlech. Tím výčet nočních dravců skončil a přiletěli denní dravci. Raroh velký jménem Blondýna. Dokáže letět rychlostí 250 km/h, loví střemhlavě, má dlouhá křídla. Nejrychlejší tvor naší planety je však Sokol stěhovavý, který letí až 380 km/h. Dále přiběhl Karančo jižní, jménem Chozé. Potravu hledá převážně na zemi a důsledkem toho spíše běhá. A to předvedl i dětem a všem, co se nebály, tak jim přeběhl po zádech nebo podběhl mezi rozkročenýma nohama. Dále se představil Fanda, tedy Káně Harrisova, které hnízdí až 2-3 do roka. Využívá se, jako biologická očista letišť. Některé děti si vyzkoušely být sokolníkem a na ruku s rukavicí jim Fanda přistál. Posledním dravcem dnešního dopoledne se nám představil Edí, Orel bělohlavý, který loví hlavně ryby, takže se objevuje zejména u velkých vodních ploch. Dopoledne bylo zajímavé, poučné, ale i veselé.
